Když jsem tam došli, Vollis seděl za stolem. Ale byl to stůl ve stěně. Měl odsunovací jednu ze stěn, a za ní schovaný stůl, který byl plný monitorů a klávesnic. Bylo tam také spousta techniky, takové té jak mají v laboratořích. Otočil se od monitoru a koukl se na nás.
"Jak ti jen Eliz?" Zeptal se mě starostlivě Vollis.
"Jde to, tak na co si přišel?" Usmála jsem se a šla až k němu. Christopher se držel hned za mnou.
" Takže, když jsem ti vzal krev, promiň snad ti to nevadí. Otestoval jsem ji, je naprosto v pořádku až na jednu zajímavost. Tvoje genetická výbava je doplněná o jed…." začal vysvětlovat, než ho Chris přerušil.
"To je ale jasné, krmili se na ni. Na tom není nic zvláštního…" Připomenul mu. Vollis se na něj zamračil. "Nech mě laskavě domluvit. Chtěl jsem říct, že je doplněná o jed v konzervované formě. Musela si ho mít když ses narodila. A když se na tobě krmili, probudil se a vytvořil nějakou zvláštní genetickou vazbu. Podle všeho by si měla být teď imunní proti dalšímu jedu." Říkal to s každým slovem čím dál nadšeněji. Koukla jsem se na Christophera a ten se také nadšeně usmíval. Povíval se na mě jako bych byla nějaká hvězda.
"Ale to není všechno.." začal zase Vollis. "Vzal jsem krev i Christopherovi. A také to prozkoumal. Podle všeho on má něco podobného. Jen ne tolik rozvinutého. Jed mu pořád ublíží, ale ne tolik co obyčejnému smrtelníkovi . Proto si toho vydržel tolik." S naprostým blaženým úsměvem se podíval na Christophera.
"A jak je možné, že jsem to měla při narození?" ozvala jsem se.
"Mám za to, že tvoje matka a otec byli uzdraveni ze závislosti na jedu." Vysvětlil.
"Myslel jsem, že jim nikdo neutekl. Nikdo se nedostal pryč z toho místa" Namítl Chris.
"Je všeobecně rozšířeno, že oni jsou mocní na tolik, že jim neutečeš. Ale kolují zvěsti, legendy, hlavně na trzích, že malá skupinka utekla někam do hor, a lesů." S těmi slovy přejel po klávesnici prsty a našel odkaz na nějaký blog. Na kterém byl údajně pravdiví příběh o lidech v zajetí.
"Moji rodiče ale umřeli před mnoha lety při autonehodě"
"Spíš bych řekl, že je zabili. Nemohli o tobě vědět jinak bys už byla mrtvá. Jedno je ale jisté. V tvojí krvi je lék na jed." Usmál se na mě Vollis. "A tvoje matka byla smrtelnice, zatím co tvůj otec zřejmě byl jeden s uprchlíků." Oznámil už jen Christopherovi.
Nějakou dobu jsme se ještě bavili o tom jestli je to opravdu potvrzené a jisté. Nakonec mě Chris ujistil slovy. "Vollis je sice psychopat, milující video hry a závislí na energetických nápojích, ale je to ten nejchytřejší člověk na světě. Má přímo brilantní mozek."
"To si piš, že mám" Souhlasil s ním Vollis.
Jak jsem pořád spala, pokaždé jinak ztratila jsem pojem o čase. Nakonec jsme o půl osmé večerní zůstali všichni v obývacím pokoji. Chris a Vollis si dávali zápas ve videohrách a nadšeně při tom pokřikovali. Já seděla na gauči a psala si.
"Jóo´! Ha já vždycky vyhraju! Teď má výhra" Dožadoval se Vollis. Překvapivě se otočil na mě. Vstal ze země, kde oba seděli a sedl se vedle mě. Koukla jsem se na něj a čekala co udělá. Natáhl se ke mně a chtěl mě políbit, já jsem ho odstrčila a sama vstala.
"Co to děláš?" nechápala jsem. "Vyhrál jsem polibek od princezny, Chris mi ji slíbil, když vyhraju" bránil se Vollis. Koukla jsem na Chrise. "Jak si mě mohl slíbit, vždyť nejsem tvoje" Zavrčela jsem naštvaně.
"Nevěděl jsem že vyhraje, a já ch si ji vzal sám" pokrčil nevzrušeně rameny.
"Ani jeden z vás ji ode mně nedostane" namítla jsem. Brala jsem vše jako žert. Vollis už mě nechal a vrátili se oba ke hře.
"Co to sepisuješ?" optal se mě po chvíli.
"Nákupní seznam, opravdu potřebuji nakoupit. Vollisi, kolik máš peněz?" zeptala jsem se ale bála jsem se, že Chris zase vyletí. Ale on nic.
"Ani nevím, podívej se tam do skříně. Ta Bet-nádoba…" Ukázal na další z rekvizit z filmu. Vstala jsem a šla se do ní podívat. Byla plná bankovek a mincí. Muselo tam být několik set tisíc, protože to byli jen velké bankovky.
"Kde si tolik peněz vzal?" Zeptala jsem se překvapeně a vytáhla tolik bankovek kolik jsem na první pokus chytla.
"No rád vsázím a ještě nikdy jsem neprohrál." Pokrčil rameny a dál se věnoval hře.
"Ty ale nikam nepojedeš" Oznámil mi Christopher.
"Já pojedu, ať se ti to líbí nebo ne. V tom máš smůlu." Odpověděla jsem mu tvrdohlavě.
"Co když tě najdou, ublíží ti. To ti nedovolím" Vstal od hry a koukl se na mě.
"Potřebuji si nakoupit oblečení a další věci. Nemyslí si snad že jsme mrtví?" přešla jsem k němu blíž, nachystaná se ho dotknout, kdyby vyletěl.
" To ano, ale pokud tě někdo z lidí uvidí. Budou vědět kdo si, tvá fotka byla ve zprávách. Budou volat policii a ta může být s nimi spojená. Oni své lidi mají všude" pokračoval v přesvědčování.
"Ta fotky byla čtyři roky stará" namítla jsem.
"Nechte toho vy dva, takoví jsem tu měl klid, potom přijdete vy a úplně mi to tu rozházíte. Uděláme to tak aby tě nepoznali Liz. A můžeš jet kam chceš." Nabídl. "Máš smůlu Mounty, ty si pochyboval že bych nevyhrál" Zašklebil se na Christophera, když se na něj zlobně podíval. Vstal a odešel do svého pokoje. Za chvíli přinesl velkou krabici, která mi měla umožnit užívat si ještě chvíli života.
Pokračování příště…