close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

11. Kapitola Změna.

9. května 2012 v 16:13 | Dixí)... |  Elizabeth a Christopher
Vollis ji odnesl do kuchyně, my jsme mu byli v patách. Položil ji na stůl a otevřel. "Tohle se neměl nikdo dozvědět" mumlal si s povzdechnutím a začal z krabice vytahovat věci. Začalo to fénem, žehličky na vlasy, sada natáček. Spousta hřebenů, manikůrní sady a barvi na vlasy. Potom spousta kosmetiky, parfémů a věcí do koupele. Všechno v dámském podání.


"Vollisi?" ozvaly jsme se zároveň s Chrise, dožadující se vysvětlení.
"Když jsem se hodně nudil, díval jsem se na program pro ženy. Tam mají každý den jinou soutěž. No a já hodně vyhrával, hlavně jsem hodně soutěžil." Řekl trochu zkroušeně. Nechtěla jsem aby se cítil hloupě, tak jsem si vzala dvě krabičky barev na vlasy a chvíli dumala.
"Dobře půjdu na brunetu" usmála jsem se. Christopher na nás oba chvíli koukal. Nakonec si jen sedl a mlčky nás sledoval.
"Dobře, první tě ostříhám" Přikývl Vollis a nachystal doprostřed kuchyně židli.
"Ty mě ostříháš?" po pravdě se mi ten nápad příliš nelíbil. Ale pokud nebudu vypadat jinak, nebudu moct jít do města a já rozhodně ani jednoho z nich nenechám aby mi nakupoval věci co potřebuji. "Dobře, fajn, tak já si půjdu zatím namočit vlasy." Vzdala jsem to nakonec aniž bych se s někým hádala. V koupelně jsem si namočila vlasy a jen jemně vysušila. Vrátila jsem se do kuchyně a ti dva se tam o něčem hádaly. Jakmile jsem přišla zmlkly.
"Co řešíte?" zeptala jsem se jich.
"Jen výhru ve videohře" odpověděl okamžitě Christopher. Ale řekl to tónem, který ve mně vzbuzoval pochyby. Zvlášť když jsem před chvíli slyšela slova jako: nebezpečné, nezvládneš to, co když ji ublížíš, rád, neudělal bych to, neví čeho je to schopno, nedovolím ti to, nebudu se tě ptát na souhlas, řeknu jí to, nato zapomeň, slabá a podceňuješ jí. Nevím pro ale prostě to ve mně zanechalo dojem, že řeč je o mě.
"Začneme prosím?" zeptal se mě netrpělivě Vollis. Přikývla jsem a sedla si na židli co připravil, přehodil přese mě plášť a rozčesal mi vlasy než začal. Raději jsem nechtěla vědět co tam se mnou dělá. Christopher seděl celou dobu vedle mě, buď se díval Vollimu pod ruce nebo na mě. Po nějaké době si začal Vollis chystat věci k barvení.
Až po dvou hodinách dokončil svoji práci a vysušil mi vlasy. Podle toho jak se na mě Chris podíval, to nebylo tak strašné. Vollis mi podal zrcadlo. Měl to vážně pěkně udělané. Vlasy jsme měla dlouhé jen něco málo nad lopatkami, jemně sestříhávané s ofinou. Na hnědo mi to slušelo. Opravdu mi to slušelo. Páni je ze mě kočka.
"Teda Volli, kde ses to naučil?" zajímala jsem se. "No, vždyť říkám pořady pro ženy." Zasmál se a vše zase uklidil. "Pokud ti to nevadí tuhle krabici ti přenechám. Dám ti ji do pokoje" i s krabicí odešel.
Koukla jsem se na hodinky, už bylo jedenáct pryč. Jelikož jsem si chtěla obnovit časoví posun, šla jsem si lehnout. Christopher pořád mlčky seděl na svém místě a jen mě sledoval. "Copak?" zeptala jsem se když mě s pousmáním pozoroval. Když jsem se ho otázala, jen zavrtěl hlavou.
"Jen že ti to ohromně sluší" přitakal. "Děkuji si moc milí. Kde budeš dnes spát?" zastavila jsem se a čekala než odpoví.
"No nejspíš v obýváku, pokud mě nevezmeš k sobě..?" zazubil se.
Jen na okamžik jsem se provokativně zamyslela. " Užij si gauč." Přitakala jsem nakonec. "Jo, tady ještě napiš co budeš chtít abychom ti zítra koupili." Doplnila jsem a položila před něj svůj dosavadní seznam. Už tak byl pořádně tučný.
"Jak to myslíš, abychom ti koupili. Já jedu do města." Namítl.
"Christophere, nebudu se s tebou o tom hádat, já prostě potřebuji ven" povzdechla jsem si, opravdu jsem neměla náladu o tom diskutovat.
"Pak tedy pojedeme oba" pokrčil rameny. "Fajn" přikývla jsem protože tahle varianta mi nevadila. "Čím tam pojedeme?" sedla jsem se raději chvíli k němu.
"Vollisovím autem. Chci si trochu zařídit." Myslela jsem že se třeba usměje, ale byl dost zamračený pokaždé když jsme se bavili o tom že odsud půjdu pryč.
"Myslíš, že tě Vollis nechá řídit?" zapochybovala jsem. "Mu je to jedno, stejně nikam nejede. A tebe řídit nenechám" zamumlal a nepřítomně koukal do stropu.
"Bacha na pusu, mladíku. Tohle by mě mohlo urazit. Dobrou noc" usmála jsem se a vstala. Chtěla jsem ho rozveselit, tak jsem se alespoň dotkla rukou jeho tváře. Natáhl se po mě, ale už jsem byla pryč. Možná jsem ho chtěla rozveselit, ale spíš jsem opět chtěla vidět, ten záchvěv světla. Bylo teplé a příjemné.
Když jsem se ukládala do postele přemýšlela jsem nad tím. Pokaždé když jsme se dotkli naše kůže svítili, ale až po té události co jsem omdlela a byla několik dní v kómatu. Určitě za to mohla ta paralýza. Když jsem spala nebo nevěděla, že se mě Chris dotkl, svítila jsem ale jen tak slabě. Na větším světle by to ani nešlo vidět. Ale když jsem se ho chtěla dotýkat, uvědomovala jsem si jeho blízkost a chtěla k němu být ještě blíž, přímo jsem zářila, to samé i naopak.
V noci se mi dokonce zdálo o to světle, teplém, příjemném bezpečném. Světlo to pro mě on představoval. Bylo to skvělé!

Pokračování příště. …



Přikládám ještě malý náčrtek Vollisovího domu, bavilo mě si to načrtat....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama