Když jsem se ráno probudila byla jsem dokonale odpočinutá a ve skvělé náladě. Vždyť jsem se měla dnes konečně opět dostat ven. Vstala jsem a oblékla se do košile, která mi byla opravdu velká a taktéž velké rifle. Vypadala jsem dost podivně ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Zamířila na chodbu. V celém domě byl ještě klid, nakoukla jsem do Vollisova pokoje.
Květen 2012
11. Kapitola Změna.
9. května 2012 v 16:13 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherVollis ji odnesl do kuchyně, my jsme mu byli v patách. Položil ji na stůl a otevřel. "Tohle se neměl nikdo dozvědět" mumlal si s povzdechnutím a začal z krabice vytahovat věci. Začalo to fénem, žehličky na vlasy, sada natáček. Spousta hřebenů, manikůrní sady a barvi na vlasy. Potom spousta kosmetiky, parfémů a věcí do koupele. Všechno v dámském podání.
10. Kapitola. Geny.
8. května 2012 v 16:20 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherKdyž jsem tam došli, Vollis seděl za stolem. Ale byl to stůl ve stěně. Měl odsunovací jednu ze stěn, a za ní schovaný stůl, který byl plný monitorů a klávesnic. Bylo tam také spousta techniky, takové té jak mají v laboratořích. Otočil se od monitoru a koukl se na nás.
9. Kapitola- Světlo
8. května 2012 v 14:15 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherKdyž kastrol dopadl na zem, vystříkly zbytky mýdlové vody po zemi . Jeho rozmáchnutí se stalo symbolem který vyzýval k bitce.
"Jak to myslíš? Ty odsud chceš odejít?" Začal se mě naštvaně vyptávat.
"Ne odejít, jen nakoupit. Co se děje proč tě to tak rozrušilo?" špitla jsem třesoucím se hlasem.
"A jak se mám chovat když ty se vydáváš na smrt. Co? Tak řekneš mi to?" Řval už zuřivě a udělal prudký krok ke mně. "A ještě sama!!" Křičel, já se nemohla ani hnout měla jsem příšerný strach.
8. Kapitola- Elizabeth
7. května 2012 v 20:10 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherZa dveřmi, kterými jsem už několikrát viděla projít Vollise, se skrývala malá chodba. Byla obdélníkového tvaru. Hned na právo se skrývali dveře, plně polepené plakáty, zpoza nich bylo slyšet zvuky video her a dunivé hudby, do toho křik Vollise. Hry bral opravdu vážně. Naproti mně byli menší spíše dvířka, po nakouknutí jsem zjistila že je to malí záchod. Značně to tam páchlo. To je tak když žije chlap sám. Na zbývající stěně se choulili hned dvoje dveře. Ty naproti Vollisového pokoje skrývali další pokoj. Byl o něco menší než obývák, jelikož tam byla tma moc jsem toho neviděla, jen postel a nějaké skříně. Nechtěla jsem šmejdit tak jsem zase zavřela a vydala se do posledních. A opravdu ty už byli od koupelny.
Dotazy a nabídka přátelství.
7. května 2012 v 17:52 | Dixí)... | NástěnkaPokud budete mít nějaké dotazy, nebo poznámky k příběhu Chrise a Eliz, jsem tu pro vás až do roztrhání. Také bych se ráda spřátelila s jinými blogy a blogery. Jediné co bych si ráda vyžádala, je navštívení mého blogu alespoň jednou týdně, případně zanechání nějakého komentíku nebo připomínky. Já samozřejmě také splním vaše podmínky. :) Kdyby někdo měl zájem, zanechte mi tady váš e-mail a adresu vašeho blogu. Díky...
Dixí)...
7. Kapitola Jen pár otázek.
7. května 2012 v 14:42 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherNechápala jsem přesně jak to myslí, ale nechala jsem to. Teď potřebuji jiné odpovědi.
"Jak to teď bude? Můžu se vrátit domů a..?" Začala jsem se ptát on mě však hned zarazil.
"Rozhodně ne, oni nás budou všude hledat. To je poprvé co jim někdo utekl, nebo co vlastně vím.
6. Kapitola Demonus
7. května 2012 v 4:08 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherTeprve kdy mi Vollis odešel udělat polévku, jsem si mohla pořádně prohlédnou to místo na kterém jsme byli. Vypadalo to jako doupě nějakého puberťáka, opravdu. Bylo tam spousta věcí, mnoho z nich nebyli ani k užitku jen tam byli tam vystavené. V obrovské skříni která zabírala jednu celou stěnu, bylo spoustu časopisů. Pomalinku jsem se dostala na nohy. Bylo to náročné, ale měla jsem již více sil. Nohy sice moc dobře neposlouchaly, ze začátku. Ale nakonec jsem je přiměla k pohybu.
5. Kapitola Ne konec, začátek.
7. května 2012 v 3:03 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherNechtěla jsem zemřít, ale už moc dlouho jsem bojovala s tím ve mně. Za normálních okolností bych řekla, že je to chřipka. Ale bylo to něco víc, protože jsem přestávala cítit nohy, potom pas s hrudníkem, když to došlo až ke krku nevydržela jsem to a vzdala boj. Ten tlak na hrudníku který jako by mě vysával, byl stále horší a moje síly menší. Neměla jsem ani sílu poslouchat, co se děje. Ale proč jsem tedy pořád cítila jak ta paralýza stoupá? Cítím jak mi pomalu jde po bradě, rtech, přes nos, oči. A Konec!
4. Kapitola Přítel Vollis.
6. května 2012 v 17:59 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherNevím proč jsem byla tak moc unavená, ani proč. Na obličeji jsem cítila závan ještě studenějšího vzduchu, Christopherovi kroky zněli jako by šel po betonu a ne lesní měkké půdy. Byli slyšet ozvěny jeho kroku, i ozvěny jeho sípajícího dechu. Musela jsem být těžká i přesto mě ale nepřestával nést. Dokonce byl slyšet i můj dech, který jsem sotva slyšela já. Byl tak tichý, skoro jsem nedýchala, bylo to moc náročné a únavné, opravdu jsem to už chtěla vzdát. Ale v tu chvíli se Christopher zastavil a začal křičet.