"Je ti zima?" Zeptal se když si všiml, že se třesu. Neměla jsem sílu mluvit, bojím se že bych to ani nezvládla proto jsem je přikývla. Konečně mě pustil, já se však ani nehnula, otočil se a začal štrachat v jednom místě. Nakonec vytáhl deku a přikryl mě s ní. Byla stejně jako ty hadry pode mnou smradlavá a špinavá. Ale bylo mi to fuk. Pořád jsem sledovala onoho Anděla. Když zjistil že ho sleduji jak mě zakrývá, přimhouřil oči. Natáhl ke mně ruku a dotkl se mého čela.
Květen 2012
2. Kapitola. Anděl.
6. května 2012 v 14:13 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherV ten samí okamžik, kdy jsem svému Andělovi spadla do náručí a uvědomila jsem si že jsem neumřela, mi všechno připadalo tak složité, zdlouhavé a smutné. Tolik pocitů co mě dostihli, když se moje kůže oddělila od kůže té ženy. Bylo to nesnesitelné, co víc necítila jsem své pocity, ale jako bych cítila i cizí. Bolelo to, nevěřila jsem, že by pocity mohli bolet. Ale bylo to jako by někdo zabodl nůž do srdce, měl rozžhavené ostří a zubatou čepel. Oči se mi zavřeli, chtěla jsem umřít, co nejrychleji. Teď!
Máte zájem?
4. května 2012 v 16:16 | Dixí)... | NástěnkaMáte zájem o příběh plný romantiky, tajůplných zákoutí fantazie a spousty dobrodružství? Pokud se projeví zájem ráda bych vám představila životní cestu Elizabeth, které bývala kdysi normální dívka a Christophera, který už od prvního setkání není zjevně více než jen člověk.
Vaše Dixí)..
1,Kapitola. Jistě je to Anděl!
4. května 2012 v 15:52 | Dixí)... | Elizabeth a ChristopherZdá se mi to? Ne, nezdá opravdu jsem na této pobočce ještě nebyla. Co víc, já ani nevěděla, že ve městě je. Ne takhle velká, ani se sem nehodí. Budova jako hrom uprostřed planiny stromů. No co, alespoň to nemám daleko. Banka jako banka, no ne? Ale raději jsem se ještě jednou ujistila, že je to banka. Tu obrovskou tabuli nešlo přehlédnou skoro to vypadalo jako by tu firma sídlila ale podle letáku to bylo někde v jižní Evropě. To je fuk, prostě jsem sebrala svoji tašku ze špinavého chodníku a vyrazila.