close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6. Kapitola Demonus

7. května 2012 v 4:08 | Dixí)... |  Elizabeth a Christopher
Teprve kdy mi Vollis odešel udělat polévku, jsem si mohla pořádně prohlédnou to místo na kterém jsme byli. Vypadalo to jako doupě nějakého puberťáka, opravdu. Bylo tam spousta věcí, mnoho z nich nebyli ani k užitku jen tam byli tam vystavené. V obrovské skříni která zabírala jednu celou stěnu, bylo spoustu časopisů. Pomalinku jsem se dostala na nohy. Bylo to náročné, ale měla jsem již více sil. Nohy sice moc dobře neposlouchaly, ze začátku. Ale nakonec jsem je přiměla k pohybu.


Došla jsem ke skříni a mohla se tak přesvědčit o tom že to byli komixi. Tucty komixů které tam byli vystavené. Knihy tam také byli i když jen čtyři. Byli z edice UDĚLEJ SI SÁM. Po celé místnosti byli pověšené rekvizity z filmů, některé jsem skutečně poznala. Byli tam uniformy se StarTreku, něco z vojenských filmů a poznala jsem čepičku Taťky Šmouly. Uprostřed místnosti stála na koberci pohovka. Velká a prostorná, se spousty polštářů a dalších plyšových, filmovích rekvizit. Nedaleko pohovka stála velká plazmová televize, byla postavena na množství elektroniky. Alespoň myslím že něco z toho bylo Video a DVD-čko, možná Wi-fi věž a tadyhle vidím bednu od počítače. Dveře tam byli jen tři, jedny kam odešel Vollis i Christopher, řekla bych kuchyň. Další byli nedaleko skříně, byli polepené mnoha plakáty, nevím kam vedli. A ty poslední zabírali celou zeď, byli ale jakoby mimo obývák, pod třemi schody v menším rozhraní stěn. Vlastně to byla ocelová stěna, trochu zrezivělá ale jinak bytelná, na vedlejší stěně se ukrývala malá obrazovka která modře snímala několik záběru. Nejspíše za dveřmi.
"Líbí se ti moje panství?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a zjistila že Vollis mi přines tu polévku, spolu s tácem ji položil na pohovku.
"Je to velmi zajímavé místo, opravdu." Přikývla jsem a sedla si k tácu. " Prozraď mi prosím něco o tom co se tu děje." Zažádala jsem a nadrala ji lžíci husté polévky. Bylo v ní maso a zelenina, řekla bych jako by to byla instantní ze sáčku.
"Ehm, jo mysleli jsme si že to přijde" přikývl a starostlivě si mě prohlédl. "Ale domluvili jsme se že to co se děje s tebou ti řekne Monty" Vysvětlil a omluvně se na mě podíval. "Pokud ovšem tolik prahneš po informacích, řeknu ti alespoň kdo jsou Demonus…" navrhl a šibalsky se koukla na dveře od kuchyně.
"To jsou ti co mě nakazili? Jasně povídej" Kývla jsem a dál jedla polévku, byla opravdu dobrá na to že jsem tak dlouho nejedla.
"Demonus, toto jméno pochází ze starých dob. Označuje ty parazity. A oni jimi opravdu jsou, mohla by si říct že jsou nějaká sekta nebo gang. Mají typickou hierarchii, je snadno rozpoznatelná. Blonďatí poskoci jsou dole, prostě špína sloužící velmoci. Rodí se v prvním a největším vrhu. Hnědovlasí jsou už víše postavení, slouží přímo JIM a plní jim tajné požadavky. Ti nejvyšší jsou ryšaví, dobře chránění oni jediní mají možnost rozšiřovat populaci. " Vyprávěl mi to. Já bedlivě poslouchala. Přitom jsem již snědla polévku, odsunula jsem tác a zalezla pod deku. Ta krátká procházka po místnosti mi dala dosti zabrat.
" Jsou to skuteční paraziti. Vysávají z tebe život a zároveň ti do těla vpouští jed. Ten působí tak aby se na něj tvé srdce stalo závislým a mozek jak by smet. Omamuje smysli, brání svobodné vůli a nutí tě dělat co řeknou jen aby si mohla dostat další dávku. Já, ty i Mounty, my všichni jsme byli droze vystaveni. Já pouze jednou a za několik let, které jsem strávil zde dole jsem si odvykl. Nebylo to těžké když se tě dotkli pouze jednou a na krátko. Stačí se světu uzavřít a přetrpět první týden, ale pozor ono se to začne vracet. Po měsíci začínáš dostávat další a další šoky, způsobené vyprcháváním jedu z organismu. Naštěstí já mám všechny fáze za sebou. Mounty tomu byl vystaven tolikrát a stejně nepodlehl jejich vůli. Je velmi silný a odolný, ale říkal že již mu srdce přestávalo být, když ucítil nával tepla a ono se mu opět rozběhlo. Řekl bych příval adrenalinu, nebo něco jiného. To se vyřeší až se probudí."
"Probudí kdo?" Ozvalo se ode dveří, kuchyňských. Ohlédla jsem se a zjistila, že je to Christopher.
"No ty, kdo jiný?" Zavrtěl Villis hlavou a vstal. "Pokud mě omluvíte, jdu dělat něco užitečného. Třeba se také vyspat!" prohodil, úplně změnil tón jakmile se Christopher objevil. Sebral pác a odešel s ním do kuchyně, poté ještě prošel obývákem než se ztratil ve dveřích u skříně.
Docela pobaveně jsem ho sledovala. Christopher ne, upřeně zíral na mě. Když jsem ho zpozorovala usmál se a přešel ke gauči.
"Můžu?" optal se než si sedl, Já přikývla a zase se zachumlala do dek. " Proč si mě odtamtud dostal? Mohl si přece zmizet a neměl bys starosti.." zeptala jsem se protože právě to mě zajímalo nejvíce.
"Jak ti Vollis vyprávěl, že jsem už byl skoro mrtví…Nemyslím že by to bal nějaký adrenalin. Myslím že jsi to byla ty kdo mě zachránil. Ta příjemná blízkost, kterou mi dáváš. Ani si nedovedeš představit co to pro člověka jako já je. Poprvé za mnoho let jsem se pořádně vyspal. Co víc mě se zdál sen, ale to jen díky tomu že jsem v blízkosti u tebe. Předtím, když jsem šel pro auto, málem jsem se nedostal. Křeče které dolehli vlivem nedostatku jedu. Bylo to ukrutné, ale jak jsem se vracel k tobě, cítil jsem jak to ustupuje." Usmála se na mě a já zjistila, že mám při poslouchání otevřenou pusu. Zavřela jsem ji a také se pousmála než pokračoval.
"Jen díky tobě nejsem ještě mrtví. Zachránila jsi mě Elizabeth, zachránila…"

Pokračování příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama