close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7. Kapitola Jen pár otázek.

7. května 2012 v 14:42 | Dixí)... |  Elizabeth a Christopher
Nechápala jsem přesně jak to myslí, ale nechala jsem to. Teď potřebuji jiné odpovědi.
"Jak to teď bude? Můžu se vrátit domů a..?" Začala jsem se ptát on mě však hned zarazil.
"Rozhodně ne, oni nás budou všude hledat. To je poprvé co jim někdo utekl, nebo co vlastně vím.


Teď nás chtějí ještě víc než před tím. Mě už chtějí zabít, nadělal jsem jim spoustu problémů a ty si mladá, krásná. Přesně pro ně" Vysvětli a já při slově krásná jemně červenala. Byl to zajímaví pocit, být chválená.
"Takže zůstaneme tady?" s těmi slovy jsem se rozhlédla.
"No, Vollisovi se to líbit nebude, ale asi ano. Alespoň zatím. Musíme se připravit na nápor jedu, divím se že jsi ještě neměla šok na druhou stranu jsi byla dlouho mimo s horečkou. Aby si věděla, při tomto jet působí tak aby se co nejrychleji dostal do celého oběhu. Jako první jde po mozku, ošálí ho tak aby se nebránil. Jakmile to začne kolovat v krvi si spíš podchlazená, ale ty si měla horečky. Nevím co se to stalo. Vollis slíbil, že se to pokusí zjistit." Mezi tím co mi to povídal si naklepal polštáře a lehl si do nich. Sledovala jsem ho. Při to jsme si uvědomila kolik let jsem již byla bez koupele, nebo alespoň v čistém oblečení.
"Hele potřebovala bych se osprchovat, nevíš kde je tu koupelna?" Otázala jsem se ho. Krátce se na mě otočil.
"Je to tamhle, ale obávám se že tu pro tebe není oblečení." Pokrčil rameny a otočil se. "Ty, Vollisi, nemáš tady nějaké oblečení pro Elizabeth?!" Zařval ke dveřím, k těm vedle skříně.
"Jako něco na tu kost?!"Ozvalo se zpoza dveří, těsně před tím než vešel Vollis do obýváku. Když viděl jak se na něj dívám jen se zasmál. "Já to tak nemyslel, radši se jdu podívat do skříně" Nervózně přešlápl a zase zmizel za dveřmi.
"Pro tu kost?" Obrátila jsem se s otázkou na Chritophera.
On se zasmál, už se zavřenými oči. "On už je tu několik let sám, s ženou se už dlouho nebavil, jediný s kým se stýká je jeden poslíček. Spolu s pizzou mu nosí i spoustu těchto blbostí." Mávl dokola a mě bylo jasné co myslí. " Teta abych, mu nekřivdil. Jednou za měsíc jede do města, tam si nakoupí a zase je zavřený tady. Na druhou stranu se světem se seznamuje přes internet, kdyby se rozdávali ceny, on by zvítězil…" Mluvil stále pomaleji, jde na něm vidět že se mu chce spát.
"Našel jsem jen tohle tričko a tady tepláky.." Ozval se Vollis. Který mi podával hromádku oblečení. "Kdo by si pomyslel, že mým oblečením bude jednou chodit holka." Uchechtl se když mi to podával.
Jen jsem zavrtěla hlavou a převzala jsem si to. "Děkuji, za všechno. Pokud budu moct nějak pomoct…"Nabídla jsem se.
"Dám ti hned vědět" Přikývl a zamířil ke dveřím kuchyně. Já se se otočila na Christophera, ale on už spal. Oči měl zavřené a vypadal dosti, no, dost…zajímavě.
Vstala jsem a deku kterou jsem měla kolem sebe, jsem přes něj přehodila. Při přitahování okrajů, jsem se na chvíli dotkla jeho kůže na ruce, v ten okamžik kdy se naše kůže střetli se to místí krátce rozsvítilo. Nebylo by to vidět kdyby tam nebylo přítmí, velmi slabé ale i tak jsem si byla jistá že to bylo světélko. Lekla jsem se a tak jsem couvla, vzala oblečení a rychle zamířila ke koupelně.

Pokračování příště....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama